Bratislava!

Konec dubna byl šílený, zejména kvůli nervům s diplomkou. Asi víte, že mi hrozilo, že nebudu moct odevzdat, jelikož moje vedoucí nebyla s prací zrovna spokojená, takže jsem šlápla na plyn a práci měla hotovou už 11. dubna, tedy skoro tři týdny před termínem, abych měla čas na případné poslední opravy. Bohužel, vedoucí se neozývala, a neozývala, a neozývala... Naordinovala jsem si proto oddechový čas u kamarádky v Bratislavě. Na Slovensku jsem zatím byla jenom jednou, a v Bratislavě jsem byla vůbec poprvé, takže jsem pochopitelně byla zvědavá a těšila se.:)
První dojem na mě Bratislava udělala takový, že je to v podstatě takové rušnější Brno. Autobusové nádraží sice není nic moc a to vlakové je pak vyložená hrůza (kamarádka mě tam vzala, že bych jinak prý neměla z Bratislavy ten správný zážitek), ale když si to člověk porovná s tím Brnem, ono se to zase tak moc neliší. Dokonce bych Zvonařku prohlásila za ještě o stupeň hnusnější.
Po obědě v čínské restauraci (v okolí autobusáku nic moc použitelného nebylo) jsme jely odhodit bágly na byt a vyrazily rovnou na hrad Devín. Jelikož bylo nejen ten den, ale celý víkend opravdu totálně letní počasí (dokonce jsem si spálila výstřih), bylo docela dobrodružné se na hrad dostat, jelikož všude byly davy lidí. Ale stálo to za to, bylo tam nádherně.
Hned jsem se zabydlela v jednom opravdu starém domě...:)

Výhled na Dunaj byl nádherný... Jinak se omlouvám za ten tmavý flek, co se bude na většině fotek vyskytovat, ale mám poškrábanou čočku a čím víc zoomuju, tím víc je logicky to škábnutí vidět.

Dlouho jsme se dohadovaly, jestli tady chybí kus skály nebo nějaký dřevěný most - moje varianta (za B) nakonec vyhrála.

Soutok Moravy a Dunaje aneb pohled do Rakous... Ten proud byl neuvěřitelně silný, kdepak nějaká Vltava nebo Labe, taková plivátka.

Restaurace památek po slovensku - 2010 zavřeno kvůli nálezům, o dva roky později došly prachy. Zavřeno doteď. (Ne že by to u nás občas nefungovalo podobně.)

Devín bylo to jediné, co jsme v sobotu kloudně stihly. Po prohlídce hradu jsme si koupili rybízové víno a sedly si, lehce zmožené výšlapem, k řece. V šest jsme se vrátily do města, abychom se prošly po břehu Dunaje a prohlédly si kousek města. Z této procházky bych se podělila především o stromy, za které by se vskutku nemuseli stydět ani v Černobylu. Byla to trochu taková ulička hrůzy.

Druhý den jsme měly v plánu prochodit celou turistickou část Bratislavy a povedlo se. Sice jsme na konci dne byly totálně hotové a uznaly, že to asi nebyl úplně dobrý nápad, ale zvládly jsme to statečně.
Ještě než jsme vyrazily, prošly jsme se kolem umělého jezírka, které má kamarádka prakticky za barákem. To se tak někdo má, bylo to tam nádherné... A bylo takové horko, že i holubi a havrani se koupali ve vodě.:))

Na druhé straně pak měly svůj nóbl bejvák labutě. Mají to dobře vymyšlené, i když je na hnízdo dobře vidět, přes tu bažinu okolo se tam těžko někdo dostane.

Naši procházku městem jsme začaly na bratislavském hradě, odkud moc dobrých fotek bohužel nemám. Ani jsme nebyly uvnitř, neb kamarádka prohlásila, že to ani nestojí za to. Tak jsme se aspoň courly po okolí, které je moc hezké. Jen je škoda, že odnikud nebyl výhled, ve kterém by něco nepřekáželo. A jelikož studuju dějiny umění, nemohla jsem si nechat ujít ani legendární garáže, které se u nás v posledních týdnech docela řešily.

Falešná brána, protože proč ne, však to hezky vypadá.:))

Cestu na Slavín jsme si málem pořádně protáhly. Jelikož představa dalšího, ještě většího výšlapu než na hrad nás obě lehce vyděsila, rozhodly jsme se kousek svézt. Trolejbus nás vyhodil sice v podstatě jednu zastávku od Slavína, ale bohužel zrovna na takovém místě, že ani toho vojáka navrchu nebylo vidět, takže kámoška prostě zamířila jednou z ulic, i když jsem se jí snažila přesvědčit, že tudy jsme přijely a proto tudy určitě jít nemáme. Naštěstí o chvíli později voják vykoukl nad stromy, takže jsem měla pro své tvrzení i pádný důkaz, že fakt jdeme blbě.:D

Ze Slavína jsme to pak vzaly pěšky dolů do města přes takovou milionářskou čtvrť, zašly jsme si z už zmiňovaných důvodů na hlavní stanici, kde jsme si rovnou i daly oběd (ceny byly teda jak někde v Imperialu, už nikdy víc!) a zamířily k Novému mostu, u kterého jsme měly sraz s další mojí kamarádkou. Cestou jsme se ještě stavily u prezidentského paláce a ve dvou parcích, u Nového mostu jsme si pak daly na občerstvení nealko mojito a vyrazily jen tak courat po městě.

Opět pro posílení zážitku mě z památkové zóny dotáhly kamarádky do "bratislavského metra". Věděli jste, že v Bratislavě mělo být metro? Bohužel přišla revoluce a tak metro není. Tohle místo je sice obyčejný podchod, ale kdyby se někdy Slováci rozhodli to metro přeci jen postavit, tohle by byl dobrý výchozí bod. Opravdu to tam vypadalo jako v pražském metru, hned mi vyskočily na paměti například staré stanice na céčku nebo palačák.

Došly jsme opět k prezidentskému paláci, kde jsme se usadily na tuhletu fontánu a daly oddych. Několikrát nás ta mrcha zákeřně pokropila.:)

Pak už se začalo notně připozdívat, takže jsme se vydaly k řece na poslední procházku tentokrát po druhém břehu Dunaje. Cestou nás kamarádka, rodilá blavačka, upozornila například na první bratislavský mekáč.:))

Po Novém mostě jsme pak přešli na druhou stranu k petržalce, kde jsme se prošly podél řeky až k auparku, rozloučily se a jely přímým spojem domů. Bylo to super a bylo toho dost.:)