Tak se mi to blíží. Tohle je poslední měsíc, kdy jsem oficiálně studentka, a za měsíc už touhle dobou snad budu paní magistra. (Jestli ne, holt půjdu zazářit v září...)
I když vím, jak pohodový byl studentský život, a že takhle volna za takhle levno už asi nikdy v životě mít nebudu, stejně se nemůžu dočkat, až ukážu škole záda. Spousta mých spolužáků automaticky počítá s tím, že půjde ještě udělat doktorát, mě se z takové představy dělá upřímně nevolno. Nejsem studijní typ, byť mozkovou kapacitu bych na to měla. Ale po téměř 20 letech (když to počítám hezky od první třídy), ve většině z nich pro mě navíc škola představovala nejhlubší kruh pekla, jsem fakt ráda, že to budu mít za sebou. Strašák hledání práce a finanční nejistoty není ani zdaleka tak velký, jako strašák setrvání na škole, ať už na jakémkoliv oboru.
Z toho důvodu, že se se školou budu loučit doufám natrvalo, a taky proto, že momentálně téměř všechen můj volný čas vyplňuje šprtání se ke státnicím, nemám poslední dobou nějak výraznou snahu ani chuť zabývat se novinkami, souvisejícími s mými obory, ať už tím současným, nebo tím minulým. Respektive suska, alias sdružená uměnovědná studia, alias sbírání kreditů cestou na pracák (googlete, moc pěkný článek na Priglu), mě neinteresuje už delší dobu. To, co jsem si ale přečetla koncem týdne, mě neuvěřitelně zvedlo ze židle. Čtěte a žasněte.
O celém případu celkem nic moc, kromě toho, co jsem si přečetla, nevím, ale kromě toho, že se ve mě při čtení článku málem uvařila krev, jsem si taky zavzpomínala na svá léta strávená na tomto oboru. Je celkem jedno, kdo je dotyčná slečna (i když není nic těžkého to zjistit, mě to trvalo pět minut), já jí poznávala ve vzpomínkách na spoustu a spoustu svých spolužaček. Ač vzhledově, zájmově atd. byly rozdílné, jedno měly společné - rozumu příliš nepobraly (a to jsem v některých případech slušná), ale o to hlasitější byly při demonstrování tohoto faktu. Dodnes si například živě pamatuju slečnu, která se mnou chodila na Teorii a dějiny rockové hudby k mému oblíbenému panu Opekarovi, u kterého jsem později psala i bakuli. Ano, taky jsem od tohoto předmětu čekala něco trochu jiného, než co nám pak bylo prezentováno, ale postupem přednášek jsem pochopila, že to, co nám pan doktor říká, má své opodstatnění, a především hlavu a patu. Rozhodně bych těsně před zkouškou nehlásila na celou školu: "Jako, tenhle předmět mě strašně zklamal, co je mě do nějakýho podělanýho art rocku, o tom jsem v životě neslyšela, vždyť je to děsná sračka, a koho zajímaj ňáký Led Zeppelin, to je sto let za vopicema, to stejně dneska nikdo nezná..." (Podotýkám, že dotyčná se přitom prohlašovala za velkou fanynku rocku a metalu. Grrrrr.)
Nebo ten úžasný moment čistého vzteku u státnic, kde nejméně dvě holky, jejichž studijní výsledky byly bída s nouzí, a které otevřeně dávaly najevo, jak je drtivá většina předmětů šííííííleně nebaví (Proč na ten obor teda lezou? Každý si odpoví sám...), od státnic odešly s hrdě vztyčenými hlavami, protože měly neuvěřitelnou kliku na otázky.
Na všechny tyhle a ještě další momenty jsem si u čtení toho článku vzpomněla, a o to větší byl můj vztek. Celé tři roky jsem z pohledu studenta, ztraceného v příliš velkém davu jednoho ročníku, velmi dobře vnímala, co se na tom oboru děje, a věřte, že kdyby mi nehrozila pokuta za překročení doby studia, dlouho bych o změně oboru nepřemýšlela.
Na závěr bych se podělila o historku, kterou jsem odposlechla v šalině (jsme v Brně) od dvou úplně cizích slečen.
1: "Hele, co ta tvoje spolubydlící, jaká je?"
2: "Jo, docela fajn holka... Ale prosím tě studuje takovej obor s divným názvem... Uměno...Vědy? Já teď přesně nevím..."
1: "To je na fildě, ne?"
2: "Jo, je... A hele, to by mě fakt zajímalo, co je to za obor, protože předevčírem přijela, a hlásila na celej byt, že má za dva dny zkoušku a že vůbec nestíhá se učit, hrozně vyšilovala... Tak jsem jí říkala OK, však já tě rušit nebudu, klidně se uč... No a hele, jediný, co se změnilo oproti semestru, bylo to, že chodila z hospody už v jedenáct večer."
Mě by se líbilo být zase student, alespoň na rok nebo dva. Právě kvůli tomu volnu a určité svobodě která je sice občas vykoupena poměrně náročným učením. Myslím že někdo kdo to dotáhl na magistra, musí být aspoň trošku studijní typ. Protože já moc dobře vím na příkladu své sestry jak vypadá někdo kdo studijním typem rozhodně není :) Ten článek jsem četl, a je to špatné když někdo může využít svého vlivu nebo známostí k tomu aby byl výsledek podle jeho představ. Ono se to tedy bohužel děje i v pracovním životě, ale je špatné že je to už i na školách. Na druhou stranu já jsem práci té slečny nečetl, třeba měla vážně pocit že byla hodnocena nespravedlivě a že ta její práce není až tak špatná. Třeba se opravdu připravovala a možná proto se rozhodla to řešit touto cestou. Ale těžko to já mohu soudit, když nemám informace.
OdpovědětVymazatTeorie a dějiny rockové hudby. To mě hrozně zaujalo. Vážně existuje předmět s takovýmto názvem? Ale je to dobře, protože je to signál k tomu že možná jednou bude existovat i předmět Teorie a dějiny formule 1. :) Mě to zaujalo hlavně kvůli tomu, že jsem si vzpomněl na devátou třídu a knihu ve které byli popsány všechny střední školy v Praze i s obory které se na nich vyučují. A v úvodu byla věta: I když by se nám to líbilo, tak bohužel Vysoká škola potápěčská neexistuje. Jak je vidět doba se mění. :)
Jestlipak ta slečna tu zkoušku udělala?
Ten článek má tři části, práce je k přečtení hned v té první - četla jsem to mamce a obě jsme nad tím svorně kroutily hlavou. Dalo by se to shrnout jako blá blá blá, nerozumím, tomu ani co by se za nehet vešlo, ale něco jsem si o tom přečetla, tak ti to sem teda napíšu, blá blá blá... Což, jak je pak přesně vystiženo v přehodnocení, je sice přístup dobrý pro střední školu, ale na VŠ bych s tím dotyčnou projít tedy nenechala. To je pěkné, že se připravovala, ale pokud její příprava končí tím, že si něco přečte, nijak to nepodpoří argumenty (a ještě to v některých případech napíše blbě, nějaké historické souvislosti, co to je, například u pasáže, jak diktatura v 50. letech byla to absolutně nejhorší, co mohli autoři za celé 20. století zažít mě upřímně rozesmála) atd., tak pak se vážně není o čem bavit...
VymazatA ano, udělala.:)
Přečetl jsem si práci té studentky M. P. a měla jsi pravdu. Vážně je to trochu slabé, a občas tam asi i chybějí nějaká fakta. Ale já bohužel také neznám názorový svět J. K. Tyla. Takže úplně konkrétní být nemůžu. Nicméně na VŠ by měla být úroveň o něco větší. Protože myslím že tohle bych dokázal napsat taky. Přesto i s těmito chatrnými znalostmi ta studentka u zkoušky, respektive u přehodnocení svého testu uspěla. Teď už plně chápu proč se Ti při čtení málem vařila krev. Není to fair vůči všem těm kteří studují poctivě. Asi se na ten obor dálkově přihlásím, když mi taky budou profesoři omlouvat gramatické chyby :)
VymazatJeště se mi v souvislosti s tím, vybavují dvě věci. Ta první je obyčejné slovíčkaření ohledně toho středoškolského rozhledu. Ono je možné to brát i tak že pokud mám dokončenou střední školu, mám středoškolský rozhled a teprve po dokončení VŠ o sobě můžu prohlásit že mám i tento rozhled. Ale jak říkám to je jen slovíčkaření, které mě napadlo.
Druhá věc je že se chci zeptat jestli se přednáší i současná literatura, a myslím tím opravdu současná literatura? Já třeba čtu rád, ale rád si také vybírám co budu číst. A myslím že zrovna Tyl a Kundera by zrovna nebylo úplně to pravé. Tím chci říct, že jak sám autor píše že má pocit že většina studentů tam je jakoby omylem a že je ten předmět vůbec nebaví. Jestli to nebude tím, že se té historii dává možná až moc velký podíl. Když já byl na VOŠ tak jsme myslím v politologii, probírali Marxismus - Leninismus, což mi přišlo, musím říct zbytečné. A vím že k testu z toho bylo asi přes 300 stran učení. Kdyby se místo toho probírala aktuální zahraniční politika USA, bylo by to lepší, záživnější a hlavně by jsme se k tomu mohli jako studenti lépe vyjádřit. A pokud už by se musela probírat historie mohlo se začít třeba politikou prezidenta Washingtona.