Mé nejoblíbenější české pohádky

Původně jsem si říkala "Néé, Dex, nech to být, budeš za magora, ještě není ani listopad"... Ale víte co, kašlat na to! :D Za dva měsíce a jeden týden přesně to vypukne, a na mě zkrátka vždy touto dobou sedá takové to první nadšení (dnes jsem si například řekla, že peníze budou a my nebudem a tímto považuji hon na letošní dárky za zahájený). Takže tady vám tímto představuji první letošní článek, který by se dal zařadit do kategorie Vánoční. Moje nejoblíbenější pohádky, na které se samozřejmě ráda podívám i jindy než o Vánocích, ale stejně se snažím si je moc neokoukat, abych z nich na konci roku měla ten správný požitek.:)

Anděl Páně
Nemohla jsem začít žádnou jinou. Žebříček nejoblíbenějších pohádek se u mě zkrátka dělí na dobu před Andělem a po Andělovi. I když je v ději spousta menších i větších nepřesností, přesto považuji Anděla Páně za jednu z vůbec nejlepších pohádek. A trochu se bojím letošního pokračování, ale řekli jsme si s kamarádkou, že budeme odvážné holky a riskneme předvánoční výpravu do kina.
Čím je vlastně Anděl Páně tak speciální? Asi tím nádherným vykreslením nebe a země, laskavým humorem a taky tím, že téměř žádná z postav není vyloženě kladná (říkám téměř, ne žádná :D), v čemž vidím trochu hlubší poselství o tom, že nikdo nejsme dokonalý, ale nikdy není pozdě v sobě to své dobré jádro objevit. No a že je ústřední melodie v podstatě o konec okleštěná Adeste Fideles, moje nejoblíbenější vánoční skladba vůbec, to je jenom třešnička na dortu.:)

Byl Jednou Jeden Král

Z novější tvorby skočíme rovnou do hluboké minulosti. Jedna z pohádek, na kterých jsem vyrůstala, a na rozdíl od těch ostatních jsem byla schopná dokoukat jí do konce.:D (U Zlatovlásky jsem měla problém s tím, že jsem se bála konce, jak zlý král zemře... Ale proč jsem nebyla schopná dokoukat S Čerty Nejsou Žerty, to je mi záhadou.) Velkým bonusem je zde pro mě Terezie Brzková, která mi svým vnitřním světlem hrozně připomíná mojí babičku. Nejkrásnější je pak pro mě moment, kdy pronáší jednu z mých vůbec nejoblíbenějších filmových vět: "V dobrém srdci je dost místa pro všechny lidi dobré vůle."



Malá Mořská Víla

Při sestavování tohohle žebříčku si uvědomuju, že mám nějakou zvláštní slabost pro smutné až temné pohádky. Kdybych sem měla psát doopravdy všechny oblíbené, byl by tenhle seznam neúměrně dlouhý a také bohatší o Třetího Prince a Sedmero Krkavců - ne těch nových s Issovou, ale těch starých z roku 1993. Jelikož se jej ale snažím co nejvíce zkrátit, zastupuje zde tuto kategorii pohádek právě Malá Mořská Víla. Poetická, vizuálně krásná a zajímavá... A obsazení sester Šafránkových bylo také trefou do černého.





Dvanáct Měsíčků

Zpět do kategorie nových pohádek. Když jsem Dvanáct Měsíčků viděla poprvé, byla jsem dost zděšená a měla co dělat, abych vydržela do konce. Nevím, jak se to později stalo, ale po pár letech jsem jim najednou přišla na chuť. Smířila jsem se s tím, že je celá pohádka až přebujele stylizovaná do Mrazíka, že téměř všichni herci přehrávají a triky jsou takové klasicky české ve špatném slova smyslu a i přes tohle všechno jsem si našla oblíbené momenty. Jako třeba Radka Brzobohatého coby nejstaršího měsíce, který to opravdu chudák nemá s ostatními lehké, šílenou dvojici Žilková - Korolová (hlavně druhá jmenovaná se do toho teda položila ve velkém :D) nebo tu nádhernou ústřední písničku.

Zkřížené Meče

Opravdu málo známá a nedoceněná pohádka. Asi proto, že nebyla filmová a v televizi neměla žádnou okázalou premiéru. Devadesátá léta a chudá výprava z ní sice s přibývajícími léty trčí čím dál víc, ale jestli máte rádi pohádky se sebevědomými, emancipovanými hrdinkami, tak je tohle pohádka přesně pro vás. Hlavní hrdinka je důvod, proč už spoustu let (a nepouští mě to) chci pojmenovat svojí dceru, pokud nějakou budu mít, Alexandra.:D Zkřížené Meče mají ještě další dvě pokračování, ale ta už kvalitou (především scénáře, protože ostatní věci se nikam extra neposunuly) prvnímu dílu zdaleka nestačí a tak ani není nutné je vidět.