středa 14. června 2017

Maniak (Freeway)

Není to tak dávno, co byla velká móda předělávat pohádky do moderního fantasy hábitu. Přiznám se, že to nebyl úplně můj šálek piva. Když už parafrázovat pohádky, tak jako Matthew Bright ve své režisérké prvotině Maniak z roku 1996! Předem upozorňuju, že to nemusí být pro slabší povahy. Dodnes je mi záhadou, jak se tenhle film dostal do programu TV Nova, odkud jsem si ho před dlouhými a dlouhými roky nahrála...
Co by se stalo, kdyby se Karkulka narodila v sociálně vyloučené oblasti kdesi v řiti USA? Jmenovala by se Vanessa Julia Lutz a v patnácti by toho měla za sebou tolik, že by mohla vydat pořádně obsáhlé memoáry - pokud by samozřejmě uměla číst a psát, což naše milá hlavní hrdinka neumí. Chtělo by se říct, že to do diváka Bright sype od prvních minut filmu, ale v tomto případě to není pravda, ona ta první nálož přijde už s titulky, které jsou nejen geniálně zpracované graficky, ale především je doprovází hudba mistra z nejpovolanějších - Dannyho Elfmana.


Podle téhle úvodní sekvence by asi jen malému dítěti nedošlo, že vlk bude pořádný úchylák a Karkulka nebude žádné nevinné poupě. A tak se příběh začíná ve chvíli, kdy jsou Vanessini rodiče zatčeni - matka za prostituci a otčím za přechovávání drog - a Vanessa se rozhodne, že než další měsíce v pěstounské rodině, to se radši pokusí vyhledat babičku, kterou nikdy v životě neviděla a která pravděpodobně ani netuší, že vůbec nějakou vnučku má. Na své cestě lesem, tedy, na dálnici, potkává vlka - charismatického psychologa Boba, který jí nabídne odvoz a po cestě postupně odhaluje démony Vanessiny minulosti i současnosti. Vzpomínáte, jak jsem řekla, že vlk je pořádný úchylák? Pod přívětivou maskou Bob ukrývá své pravé úmysly - znechucení stále stejnými příběhy "lidské spodiny", touhu mstít se a... Nekrofilii. V tomto momentě se pohádka přehoupne do zajímavé sociální sondy - má vůbec patnáctiletá ztracená existence, která byla více než desetkrát trestána za krádeže, žhářství a prostituci šanci dokázat, že ona není tím, koho by se měla společnost obávat?
V hlavních rolích tohoto původně televizního filmu doslova září Reese Whiterspoon (tehdy dvacetiletá) a Kiefer Sutherland. Ano, o obou jsem věděla, že jsou to skvělí herci, ale sakra, tohle je NĚCO! Nemám dost slov obdivu, abych vyjádřila, jak úžasně jim tyto role sedly - což je v obou případech stejně děsivé. Ve vedlejších rolích se zde mihnou ještě například Brooke Shields, Brittany Murphy nebo Allana Ubach. Poslední jmenovanou, o které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, zmiňuju především proto, že ten filmový svět je neuvěřitelně malý - zatímco v tomto filmu hrají Allana a Reese spoluvězeňkyně, obě navíc pořádné psychopatky, jen o pět let později se sešly jako nejlepší kamarádky ve filmu Pravá blondýna. Svět je zvláštní místo.
Jako každá správná pohádka, i tato musí mít dobrý konec, který je ale vykoupen spoustou krve a nechutnosti. Je mi opravdu líto, že nám film nenabídl výraz Ameriky poté, co zjistili, že Vanessina verze byla pravdivá - o to větší prostor ale na druhou stranu zůstává pro fantazii. A ostatně, on to ani dobrý konec po uvědomění si všech pro a proti není - film až příliš naturalisticky ukazuje život ve Vanessině sociální bublině, než aby divák snad uvěřil, že na tuhle Karkulku čeká nějaký dobrý život.

Žádné komentáře:

Okomentovat