Topfest aneb zkouška trpělivosti č. 1

Tak mám za sebou další Topfest a mám pocit, že tenhle článek bude muset být na dva díly, protože jeden by byl extrémně dlouhý... Nicméně pro začátek stručně řečeno, až na pasáže se Slot byl Topfest jedna kupící se řada průserů a jestli by mě tam mělo něco dostat příští rok, budu muset udělat velkou řadu změn.
První změna by byla, že si pronajmu hotelový pokoj. Asi vám teď budu znít trochu rozmazleně, ale na to, abych se válela dva dny někde ve stanu mezi mravencema, jsem už fakt stará. Věděla jsem to, už když jsem lístky na Topfest kupovala, a byla to věc, které jsem se nejvíce obávala. Nepohodlné spaní, málo prostoru, ožralí idioti všude okolo, nonstop hluk 24 hodin v kuse... Jo, nemám festivaly ráda a nikdy jsem neměla. Aspoň, že Topfest je relativně malý, představa, jak Slot hrají někde na Rock for People, se mi dělá lehce nevolno.:D
Povedlo se mi nicméně mě a kamarádce, která se mnou jela, zajistit na druhý den festivalu možnost osprchovat se, jelikož na Slot dorazilo několik fanoušků ze zahraničí (včetně jednoho z USA) a dva z nich byli tak hodní, že nás nechali použít sprchu v jejich hotelovém pokoji. Právě i proto, že jsem viděla, jak opravdu luxusně ten pokoj vypadal, si říkám, že přenocovat tam jednu noc by mě finančně nezabilo...
No abych se vrátila na začátek. Měli jsme štěstí, že kamarádce se zase pro změnu podařilo dohodnout nám tam i zpátky odvoz, takže odpadla část cestování veřejnou dopravou a strach, že to dopadne jako loni a já se kvůli zácpám na dálnici na dvě a půl hodiny někde zaseknu. Sice jsme se na hodinu a půl zasekli v Bratislavě i tak, ale to už je jiný příběh...:D Měly jsme aspoň dost prostoru se pořádně najíst (ve skvělé pizzerii Basilico). Těm zácpám jsme se nakonec také nevyhnuli, přece jen byl pátek a začátek prázdnin, ale jak jsem tak viděla kolony na dalších sjezdech a nájezdech, mohly jsme na tom být daleko hůř.
Po příjezdu do Piešťan nás čekalo první z těch větších nemilých překvapení, a to byla zavřená hlavní Black Stage a v důsledku toho upravený program. Aneb jak vyhodit 15 euro do záchoda, protože v pátek jsme na Topfest jely jenom z toho důvodu, že kamarádka chtěla vidět Gogol Bordello. Než jsme postavily stan (pravidlo číslo jedna - stan vždycky postavit jako první!) a zorientovaly se, co se to teda děje, měli Gogol Bordello prakticky celé vystoupení za sebou. A to jsem ještě netušila, co za bombu přijde v sobotu ráno, ale o tom až ve druhé části cestovního deníčku.
Zkusily jsme se tedy zvědavě jít podívat na Rag'n'Bone Mana a Bastille, druhé jmenované jsme už po dvou písničkách vzdaly s tím, že je to nuda a jdeme radši courat po areálu. Obhlížely jsme tedy, co je kde za stánky, kde je jaké pití, jídlo, co mají za suvenýry a merch... A Katka si pořídila party žirafu, která se pak stala naším poznávacím znamením.:D

Rozhodly jsme se pak dát koncertům druhou šanci a šly omrknout, jak to naživo jde kapele Skindred. No sakra dobře! Pro mě asi nejzábavnější koncert celého festivalu (nepočítám do toho Horkýže, ti mají vlastní kategorii). Paradoxně byla ale Blue Stage, tedy cirkusové šapitó, plná jen z poloviny. O to víc mě naprdlo zjištění z druhého dne, kdy se mi při pokecu po koncertu Cache pochlubil, že tam byl taky. Přehlédnout zrovna jeho v tak malém davu... To vlastně dost vypovídá o tom, jak dobrý ten koncert byl, že jsem nekoukala kolem sebe.:D

Protože po Skindred už začínalo být podezřelé, že se příliš dlouho nic hrozného nestalo, musel samozřejmě přijít další z řady průserů, tentokrát jsem za něj ale mohla čistě já sama a přiznávám se k tomu. Posilněné pivem jsme se s Katkou rozhodly, že půjdeme vyzkoušet kolotoče, aspoň na jednu jízdu. Hádejte, jaký jsem asi tak vybrala? Samozřejmě jeden z těch nejhorších, takové to velké rameno, co se kývá ze strany na stranu a ještě se otáčí kolem vlastní osy. Začátek byl sranda, i když hodně adrenalinová, pořád sranda. Pak to ale sranda být přestala a přísahám, že takhle zle by mi snad nebylo ani po flašce rumu. Několik dlouhých minut jsme pak jen ležely na trávě a nebyly se schopné pohnout. Kdykoliv jsem se pokusila posadit, měla jsem pocit, že mi nejdřív vyplave mozek a za ním pak všechny ostatní vntiřnosti, včetně obsahu žaludku. Přešlo to až po zhruba půlhodině a palačince. Ano, nic nezklidní žaludek tak dobře jako supersladká palačinka se šlehačkou a hromadou marmelády.
Po téhle zkušenosti jsme se rozhodly, že nejmoudřejší rozhodnutí bude koupit si něco k pití, v klidu si dojít poslechnout Konflikt a pak se pomalu odebrat na kutě. Šly jsme spát ve dvě, ale jak jsem avizovala, moje spánkové nastavení není pro festivaly zrovna vhodné, takže jsem se tři hodiny jen tak převalovala sem a tam a usnula až za svítání. Protože sice jsme si postavily stan daleko od ostatních, ale tím pádem blízko White Stage, velkokapacitního stanu, kde se pařilo na afterparty až do pěti do rána.