Topfest aneb zkouška trpělivosti č. 2

V sobotu jsem po víceméně probdělé noci vstávala značně rozlámaná, ale rozhodla jsem si žádné nepříjemnosti nepřipouštět. Měla jsem spoustu věcí, na které jsem se mohla těšit, a jednou z nich byly palačinky k snídani. Vůbec palačinky byly po celou dobu festivalu naši nejlepší kamarádi.:D Ráno ale také přišla studená sprcha v podobě oznamu, že Black Stage se zprovozňovat nebude a opět se proto mění celý program. Já chápu, že to asi lépe zařídit nešlo, ale dát neznámou ruskou kapelu mezi Karla Gotta a Kabát, to byl opravdu geniální nápad... Navíc Slot tím pádem měli začít hrát o 3 hodiny později, než bylo původně plánováno, a tím pádem se dalo předpokládat, že se bude hýbat i s časem srazu, který jsme měli domluvený. Blahořečila jsem svému rozhodnutí vzít si sebou tablet, bez něj bych byla asi opravdu nahraná, jelikož jsme s IDm ohledně srazu komunikovali přes zprávy na FB. (Ano, kdo to ještě nevíte, mám telefon, který pamatuje dinosaury a nemá použitelný internet.)
Ještě před polednem jsme vyrazily s Katkou do města, abychom se dočkaly té slibované sprchy - a opět díky mé blbosti jsme se zvládly poměrně úspěšně ztratit. Spolehla jsem se totiž na to, že podle mapy stačí najít první ulici za letištěm, která povede kolem baráků, tou jít stále rovně, dojít k řece a pak už najdeme kýžený hotel bez problému. Ulici jsme sice našly, ale zjevně to nebyla ta správná. Naštěstí jsme měly dostatečný předstih, takže na místo jsme došly téměř přesně na čas. Kira a Ruben na nás dokonce byli natolik hodní, že nás pak zpátky odvezli autem, takže ta anabáze přes celé Piešťany za to stála.:D
Zpátky v areálu jsem si došla koupit nové Slotí triko (letos to byla tedy dost bída, co se týče jejich merche, nelíbilo se mi skoro nic, ale chtěla jsem podpořit kapelu), převlékla se a utíkala na první fanouškovský sraz, který se konal ve dvě hodiny. Účast byla sice skromná, ale pořád větší, než jsem čekala.:D Domluvili jsme se, že se potkáme pod pódiem v průběhu vystoupení Amy Macdonald, naivně jsem si myslela, že by nám to mohlo stačit na to, aby se aspoň někteří z nás dostali do první řady...

...kdeže. Já vím, že Kabát je u nás a na Slovensku hodně velký pojem, ale fakt jsem měla místama pocit, že přijeli Rolling Stones. Anebo že Beatles vytáhli z hrobu své mrtvé členy a rozjeli se na nové turné. Zkrátka, v 16:30, tedy nějakých skoro 6 hodin před začátkem vystoupení Kabátu, byla kompletně celá první řada plná jejich fanoušků a neprocpala by se už ani myš. Rozhodli jsme se ale držet druhou řadu s tím, že ono to nějak třeba půjde - paní, které stály přede mnou, dokonce mě a kamarádce slíbily, že se s námi na Slot prohodí. Jenže to by se proti našemu plánu nesměl postavit Karel Gott...
Jakmile dohrála Amy Macdonald (mimochodem to bylo velmi sympatické vystoupení), přišli sekuriťáci a k šoku všech nás začali vyhazovat ze stanu ven. Maestro totiž potřeboval pokropit plochu stanu, aby se neprášilo a dobře se mu zpívalo. Mohli jsme na to zírat sebevíc, ale to bylo tak vše, co jsme s tím mohli dělat - takže jsme naše místa museli opustit a následně si o jejich znovuzískání dát sprint s ostatními. Kdyby šlo jen o ten sprint, ale lidé, kteří přišli později, tuhle situaci vzali jako šanci procpat se blíž, takže z celkem pohodově rozestavěného davu se stala jedna obrovská tlačenice, kde chvílemi nikdo nevěděl, kde je sever. No ale - co by člověk pro milovaného interpreta nevytrpěl. Taková pěkná třešínka na dortu pak bylo to, že prvních 40 minut vystoupení Karla Gotta proběhlo jaksi bez Karla Gotta. Místo něj na pódiu zpívali Petr Kolář a Ilona Csáková, druhá jmenovaná musím podotknout, že byla o trochu stravitelnější. Gott sám pak snad třikrát nebo čtyřikrát přidával, takže z pódia slezl ve chvíli, kdy měli začínat hrát Slot. Nic proti ničemu, atmosféra byla skvělá a lidi si to užívali, ale mě už začínalo být lehce těsno.:D

(Na fotce mě hledejte vedle luxusně se tvářící Marty uprostřed. Fotka vznikla tuším při části Ilony Csákové a ten výraz je velmi výstižný.:D)
Zdálo se to nekonečné, ale nakonec jsme se Slot přece jen dočkali. Bohužel tedy ze druhé řady, protože v nastalé tlačenici nám si s námi slíbená místa odmítli prohodit a já se vlastně nakonec ani nedivím... Ale těsně před začátkem koncertu se mi přece jen podařilo dostat se do první řady díky tomu, že hoši přede mnou to nakonec úplně vzdali. Juch! :D

Slot byli stejně boží jako před rokem a možná ještě o kus lepší - hlavně proto, že zahráli nejenom Tuda, Gde Nebo, kterou zahráli tak rychle, že jsem ani nestihla vytáhnout Martou připravený nápis, na kterém jsme je žádali, aby právě tuhle songu zahráli, ale dokonce zazněli i Tri Sestry, které jsem vůbec nečekala, a při kterých, přiznám se, jsem měla malilinko na krajíčku. "Ozval se křik a pláč, někdo umírá - byl mu naznačen poslední den. Ale osud znovu hraje marš Němce Mendelsona na bubny revolveru, v něm má přesně tři náboje - Lásku, Naději a Víru..."
...a taky se na mě celou dobu Tydýt tak krásně usmíval...:D
Když Slot dohráli, měli jsme tak akorát čas dojít se občerstvit a přesunout se k VIP vstupu, kde byl domluvený sraz. Nechybělo ale mnoho, a sraz, kvůli kterému jsme se všichni na Topfest tolik těšili, se neodehrál - bohužel jsme se s IDm špatně pochopili, a zatímco on myslel vstup zvenčí, u parkoviště, já myslela vstup vedoucí do areálu. Slot vylezli z VIP zóny navíc chviličku předtím, než jsme dorazili, a potkali malou skupinku fanoušků, kterým jsem o srazu říkala už v rámci festivalu, a celkem logicky se domnívali, že to je všechno. ID i Cache to později okomentovali slovy, že si říkali, že to je teda sraz na dvě věci...:D Čekali jsme dlouho, předlouho, nechali se totálně přehlédnout Nookie a jejím přítelem :D, ale naštěstí pak se z VIP zóny vynořil Cache a jeden z techniků Slot, jehož jméno bohužel neznám, a těm už jsme se vecpali do zorného pole natolik, že nás přehlédnout nemohli.:D Nastal kolotoč podepisování, focení, kecání... A bylo to strašně super. Na chudince Nookie bylo vidět, že byla hodně unavená, takže toho moc nenamluvila, ale ochotně pózovala a fotila se, Nikita se zase hrozně roztomile snažil domluvit hodně lámanou angličtinou... Zjistila jsem, že zatímco Cache, Nikita a Ghost jsou naprosto objímací, Nookie a ID jsou zase opak. Ale i tak máme velmi veselé fotky.:))
Pro mě osobně byl absolutním vrcholem srazu rozhovor s Cachem. Byl hrozně ukecaný, zábavný, povídali jsme si o kapelách, které na Topfestu hrály (pochválili jsme Skindred a lehce pomluvili Kabát :D), ukazoval mi nějaké fotky, které pořídil... A pak přišla Katya a násilím ho odtáhla, že už musejí jít.:D
Zbytek už asi ani rozepisovat nemusím. To hlavní bylo splněno i řečeno. Zkouškou trpělivosti jsem prošla a byla jsem za ní královsky odměněna.:)