Things go bump in the night

Jelikož akorát končí zkouškové, tak se toho neděje moc, co by stálo za řeč. Přes týden v Brně, učení, sem tam odreagování nad skleničkou vína nebo půllitrem piva, přes víkend v práci. Tam se aspoň doteď něco dělo, ve smyslu že chodilo dost lidí a nebyla tudíž taková hrozná nuda jako obvykle, ale výstava, kvůli které celý ten frmol byl, minulý víkend skončila - a od super putovní výstavy Merkuru se vracíme zpět k obrazům, které sice můžou být pěkné, ale nikdo na ně nebude chodit; osobně si myslím, že i kdyby v tom našem zapadákově vystavili něco tak notoricky známého, jako je Mona Lisa, tak by na to nikdo nešel, protože je to přece jenom blbej obraz, a z toho nikdo nic nemá, neee.
Takže jsem si veškerý nedostatek jiných zážitků vyvažovala psaním povídek a sledováním jednoho staršího anime, které jsem kdysi jako malá zbožňovala. Jsem sice ráda, že jsem konečně schopná psát dýl v kuse a i přes den, hrozně mi to chybělo, ale zase poslední dobou už začínám mít tolik nápadů, že nestíhám. A zrovna, když jsem si řekla, že už žádnou další povídku rozepisovat nebudu, zdál se mi sen, který mi nějak nedává pokoj. Byl to totiž extra dlouhý sen a dával smysl od začátku do konce, bylo to vlastně, jako kdybych koukala na film. A strašně ráda bych ten film viděla znovu! Proto mám nutkání to aspoň sepsat, už teď jsem podstatnou část zapomněla, co když to zapomenu úplně?
...No, potěšující je, že podle toho snu by mě mělo čekat v následujících dnech něco šťastného.

Název je podle písničky od Allstars. Dodnes jsem je neznala, ale to asi proto, že mě Scooby Doo nijak neinteresuje. Tuhle písničku hráli v kině, když jsme šly s kamarádkou na Diktátora (byl vynikající, mimochodem). Jak pěst na oko!