Županovice aneb můj soukromý malý ráj na zemi

Léto bez výletu do Županovic není pořádné léto. Jezdila jsem tam už jako malý capart a jezdím tam stále, jenom s tím rozdílem, že už nejezdím s příbuznými, ale kamarádkami (dámská jízda, jak má být). Máme tam malou, ale pěknou chatku a je to místo, kde jsem skutečně šťastná a kde si nejvíc odpočinu. Kdybyste náhodou zatoužili po mém článku udělat si tam někdy výlet, upozorňuji, že se jedná o Županovice v okrese Příbram, nikoliv Jindřichův Hradec.:) (Ano, jsou to ty, kde se natáčel jeden z dílů Ano, šéfe.)

Podle informací, které můžete najít na internetu, jsou Županovice malá vesnička 13 km od Dobříše (na místním zámku se natáčel druhý díl Princezny ze mlejna a je to dobré místo na výlety). Stálých obyvatel je kolem sedmdesáti, ale díky chatařům a výletníkům se v sezónně Županovice mění na celkem rušné místo. Přímo ve vesnici je hned několik možností ubytování plus možnost stanování nebo zaparkování přívěsu na pláži. Chatová osada, ve které se nachází i naše chata, začíná zhruba dva kilometry za vesnicí a ve srovnání s dobou mého dětství trochu zeje prázdnotou - asi už v mé generaci není in jezdit na víkendy a o prázdninách na chatu. Ale tím lépe pro nás, jelikož tím větší klid většinou máme.:) Županovice jsou totiž konec světa, a to nejen proto, že zde končí silnice.

Roky, které jsem tam strávila jako dítě, samozřejmě zdokumentované prakticky nejsou, proto vám můžu nabídnout jenom obrázky od roku 2008, kdy jsem se tam poprvé vydala s kamarádkami.

2008 nebylo úplně nejlepší léto. Pamatuju si, že celý červenec pršelo a byla neskutečná zima - z domova jsem odjížděla za vytrvalého drobného deště a při teplotách 17 stupňů max. Naštěstí první den příjezdu byl zároveň jediný opravdu hezký den z celého týdne, takže jsme se i chvilku mohly opalovat, ale na koupání to bohužel rozhodně nebylo. Na fotce máte zachycené naše klasické koupací místo, říkáme mu "na kamenech".

Další fotka je z roku 2009 a můžete na ní vidět jeden ze způsobů, jak si u nás lze umýt vlasy. Tekoucí vodou jaksi naše chata nedisponuje.:) Jako malé mi to vadilo, v současnosti mi to přijde na ten týden vlastně sranda (ale stejně se pokaždé těším na pořádnou vanu plnou teplé vody :D).:)

Tuhle fotku jsem v tom samém roce pořídila omylem, ale mám jí ráda - jsou na ní záda mojí kamrádky (té, co jsem jí na předešlé fotce myla vlasy) a hlavně naše zahrada před bouřkou. Je to, myslím, z té fotky snadno poznat.:D

2010, fotka z horní části chaty, kde se nachází ložnice. Každý rok si zabírám postel u okna.:)

Rok 2011, posezení na verandě a já coby žrout obecný.:) Chatka vzadu za mnou také patří nám, říkáme jí prostě "chatička" a postavil jí kdysi dávno strejda pro mě a ostatní děti z rodiny, nejen na hraní, ale též jako noclehárnu. Takže my jsme se v chatičce stavěli na hlavu, zatímco dospěláci v chatě měli klid.:) A také víc prostoru, ložnice v chatě je pro tři lidi akorát a pro čtyři moc. Doteď nechápu, jak jsme se tam vešli tři dospělí a čtyři děti.

Stejný rok, na fotce v podstatě půlka spodní části chaty.:) Tedy, dnes to tam vypadá trochu jinak, ale já to tam takhle budu mít vryté v paměti do smrti. Předpokládám, že tady se zrovna podílím na přípravě oběda.

Minulý rok, tedy rok 2012 a jediná fotka, na které je naše chata zabraná jakž takž celá. Sakriš, už abysme tam byly...:)