úterý 17. září 2013

exkurze do současné ruské alternativní hudby aneb zkusme to bez předsudků

Nápad na tenhle článek se zrodil jednoduše - ruská hudba je pro dost lidí exotická a posluchači se k ní  nemají vlastně jak dostat. Zčásti také proto, že hromada lidí nemá rusáky ráda (záměrně používám tvar rusáky, protože mezi Rusem a rusákem je stejný rozdíl jako mezi pražanem a pražákem) a tak ani nemá důvod tuhle hudbu vyhledávat. Nicméně vyzívám vás, milí přátelé :), abyste na chvíli nechali národnost být národností a udělali si malý výlet. Měla jsem možnost aspoň trochu některé z těchto lidí poznat, a i když jsou skutečně hodně svérázní, nejsou jako ti typičtí novorusové, na které máme možnost narazit dnes a denně v každém větším českém městě. On to v současnosti nemá tvor zvaný alternativní umělec v Rusku zrovna růžové - z různých důvodů. Jako jeden příklad z mnoha mě napadá ten, o kterém mluvil můj známý - že drtivá většina Rusů uznává za hudbu pouze jakýsi pop-folk, což je podobně svérázný a krajový styl jako v případě ČR to, čemu říkáme hospodský rock. Cokoliv, co se nedá aspoň trochu do této škatulky zařadit, je odpad, stejně jako autor.
Samozřejmě, jako drtivá většina lidí mé generace, jsem poprvé zpívanou ruštinu slyšela díky na začátku tisíciletí tolik populárním t.A.T.u.; přiznávám, že doteď mám jejich alba a poslouchám je. Ale o nich se rozkecávat nebudu. Jen jsem je chtěla zmínit v rámci konstatování, že díky jejich hudbě jsem poprvé přičichla k ruštině a že mi tenhle jazyk zněl celkem pěkně, stejně jako mi pěkně zní další slovanské jazyky. O spoustu let později jsem seděla u kompu a hledala na youtube videa s mojí oblíbenou italskou kapelou Exilia. Najednou na mě vyskočilo cosi, co bylo v azbuce a neslo označení "ruská Exilia". Řekla jsem si, že to by mohlo být zajímavé a rozklikla jsem. Tak se dostávají na scénu The Slot. Kapela, která za všechno může a o které kdybych měla vyprávět, budeme tu sedět do soudného dne.


Objevila jsem je v době vydání jejich třetího alba Triniti, založila o nich blog www.slot-band.blog.cz a byla s nimi, když vydali hodně nepovedené čtvrté album, když začali plánovat a posléze uskutečnili nahrání desky v angličtině s mezinárodním týmem, když se jim poprvé povedlo zahrát koncert v zahraničí (a marně se jim snažila několikrát pomoct uspořádat koncert v ČR)... Bylo toho zkrátka víc než dost.:) A jak jste z textu jistě pochopili, ano, Slot mají album v angličtině, takže pokud nemáte rádi ruštinu, můžete si je poslechnout i tak.:P



Ještě, než jsem objevila Slot, byla tu jiná kapela - Tracktor Bowling. Tu jsem objevila díky last.fm, které mi doporučilo jejich písničku Umirat - byla to totální zamilovanost na první poslech.


I tato písnička má anglickou verzi, jmenuje se It's Time To, takže opět si můžete poslechnout aspoň tu, pokud vám ruština vadí.:)
Tracktor Bowling hrají trochu náročnější hudbu než Slot - nejsou tolik líbiví, jejich texty jsou hodně politicky zaměřené a hudba je celkově hutnější, temnější. Osobně na ně zkrátka musím mít náladu, abych si je poslechla. Pořád si je ale poslechnu radši než Lounu, což je kapela, do které část TB na čas utekla (včetně zpěvačky, která je hlavou celého projektu) a která je ještě víc politická - vlastně mám pocit, že jejich tvorba už skoro o ničem jiném není, což mě trochu irituje a je to asi hlavní důvod, proč Lounu moc neposlouchám. Nicméně, co se Lou Gevorkian, oné zpěvačky, týče, tak její hlas naprosto miluju. Už jenom proto, že je na ní a jejím projevu dost poznat, že je Arménka.:))


Když zabloudíme na ještě tvrdší pole, najdeme zde kapely Save a Atakama. Aktuálně mám radši Save, jelikož tvorba Atakamy nikdy nebyla úplně super top, ale poslední dobou má skutečně prudce sestupnou tendenci. Jako kdyby se zasekli na místě a nevěděli, kam dál. Budu doufat, že tohle období přežijí ve zdraví a třeba si s dalším albem napraví reputaci.


Na závěr si neodpustím mojí současnou guilty pleasure - Rusko se na olympiádu v Soči připravuje, jak všichni víme a vidíme, velmi důkladně. A přípravy se dotkly už skoro všech polí, včetně hudby. Skupina umělců, mezi nimiž byla i zpěvačka Slot, Nookie, dostala za úkol složit a nazpívat biatlonovou hymnu. Vznikl z toho docela zajímavý kousek.:D


4 komentáře:

  1. Tak nezní to úplně špatně. Ta ruština mi tam vůbec nevadí.

    Ale Atakama mi nedělá dobře. Z vyloženě tvrdé hudby mi je psychicky zle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, jak to myslíš, taky extra tvrdou hudbu nemusím - až na pár výjimek, což je právě Atakama, Save, The Agonist. Ale jinak jí neposlouchám ze stejného důvodu jako ty.

      Říkala jsem si, že bych sem dala i ruský pop, ale z toho poslouchám jenom vyložené úlety, tak jsem si říkala, že nemusím čtenáře vyděsit hned poté, co jsem se je snažila přesvědčit, že to s ruskou hudbou není tak hrozné.:))

      Vymazat
  2. sice rusky ubec neumím, ale rustinu doslova miluju a Slot je moje nejoblíbenější skupina (poté v závěsu Vadikan a Maleficium Arungquilta) a ač mám povetšinou radši tvrdší kousky tak na ty ulety bych byl docela zvědavej ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vida, ty dvě druhé skupiny sice znám podle názvu, ale asi jsem od nich nikdy nic neslyšela, možná, až nebudu mít co dělat, zkusím si je pustit.:) A ty úlety jsou takový jednotlivý kousky než nějaký konkrétní interpreti.:) Líbí se mi pár písniček od Serebra, originální Čumačečaja Vesna, kterou předělávali Slot, nebo Nočnoj Chuligan od Dimy Bilana... (Ale to už je opravdu hardcore úlet.:D)

      Vymazat