Drsný jako šmirglpapír

Určitě si vy všichni, co máte profil na FB, pamatujete to období cca před rokem, kdy se jako lavina začaly po českém fejsu šířit nejrůznější "přiznání". První dva tři dny to byla sranda, pak už to taková sranda nebyla, a pak už to bylo sakra otravné. Já dodnes sleduju jenom přiznání Hitlera (ať už to píše kdokoliv, nadpoloviční většina těch hlášek je přesně na vlně mého humoru) a sem tam zavítám na přiznání naší školy, ale většinou to končí jenom tím, že si zvednu žluč - i když posledně to vlastně nebylo tak špatné.:D U čeho jsem si ale zvedla tlak pokaždé bylo přiznání metalistů. Nedívala jsem se na tuhle stránku dobrovolně, lajklo jí několik mých kamarádů, takže se ty krávoviny jemnějšího či hrubšího zrna ke mě dostávaly skrze ně. Nepovažuju se za metalistku, do nějaké jedné škatulky se můj styl vážně zařadit nedá, každopádně rozlišovací pojmenování "metalistka" (sešly jsme se v ročníku tři stejného jména) jsem na vysoké dostala už po necelém měsíci, takže mě místy skoro až hluboce uráží, že by mě někdo mohl hodit do jednoho pytle s těmi samými lidmi, kteří jsou schopní tohle vyplodit. Ty nejlepší kousky se nedochovaly, nebo já jsem aspoň líná je hledat, takže tady jenom pár namátkou vybraných, vypečených hlodů:

"O Vánocích jsem hrál svým křesťansky založeným rodičům na kytaru písničku Gorgoroth - Incipit Satan. Když jsem do toho přidal i vokál, zpívali se mnou refrén Incipit Santa. Mysleli, že je to koleda." - To mi připomíná můj oblíbený kreslený vtip, končící slovy "Hej, Gorrggaromorrthe, volala máma, že nám tu krupičnou kaši furt ohřívat nebude."

"Náramek MoR 2012 používám jako záložku do Bible." Tys okolo Bible někdy prošel? A nestalo se ti nic?

"Jsem metalista kterej nekouří ani nepije...:D" No jestliže je tahle skutečnost něco skandálního k anonymnímu přiznávání a ještě k smíchu, tak já bych si dovolila spíš brečet.

"Užívám si udivené pohledy kolemjdoucích když jdu po městě celý v černém, v těžkých botech a kabátu.." So hardcore.

Tak nějak jsem si u toho nemohla nevzpomenout například na straight edge Alissu White-Gluz, která chudák asi kvůli svému přesvědčení nemá nárok na to se o tvrdou hudbu byť jenom opřít. A taky jsem si vzpomněla sama na sebe, na své kissácké platformy, trojbarevná pseuda a na to, jak je mi upřímně jedno, jestli na mě lidi koukají nebo ne, kvůli nim ty věci fakt nenosím.