Those days are not forgotten

Po několika článcích, kterými jsem se především snažila po dlouhé pauze vrátit do nějaké aktivity v rámci blogu, zpět do retro vlny.:) Tohle je vlastně asi především článek pro mě, abych si zavzpomínala, protože jsem si uvědomila, že některé ty fotky už jsem skutečně hodně dlouho neviděla, dokonce jsem u některých úplně zapomněla, že je mám. Inspirovalo mě vzpomínkové album kamarádky na facebooku.
Asi každý si od určitého věku uvědomuje, že svým způsobem "stárne" - trefně to vystihl jeden status: "Dřív jsme řešily hlavně kluky a pařily do šesti do rána, teď si radíme, jak nejlíp uvařit knedlíky. Party zdar." Taky jsme na tohle téma s mými kamarády a známými několikrát narazili - jak člověk už nemůže prokalit celou noc a během pár hodin spánku se zmátořit, náměty našich hovorů se až moc často stávají témata o hledání práce, domácí a kutilské tipy, zdraví a další dříve naprosto neznámé a nepodstatné věci.:D Takže tímhle fotkovzpomínkovým článkem vzdávám hold těm létům, která se už naštěstí nevrátí. Bylo to super, ale bylo toho dost.:)

Tématické kalby u kamarádky na chatě... Vůbec veškeré kalby u téhle kamarádky.:) Asi nejdivočejší záležitosti mých pubertálních let. Fotka je z oslavy kamarádčiných jednadvacetin.

Opět u té samé kamarádky, ale tentokrát u ní doma. Původně to měl být normální večer s filmem a vínem, ale tím filmem byla Škola Ro(c)ku a nějak nás to inspirovalo.:D

A co teprve večery strávené na benzínce. Jetka nikdy nezavírala, vždy měla dostatek zásob a její okolí bylo za příhodného počasí vždy útulné.

K čemu lépe využít rozestavěné patro než k zašívárně s vodárkou...

Když ještě probuzení po kalbách nebyla tak krušná jako teď, bylo dost prostoru i na nějaké to blbnutí při čekání na odjezd.:)

Klubový a diskotékový život je nedílnou součástí životního stylu téměř každého puberťáka. Ovšem tahle fotka je památeční - první návštěva pražského Roxy.

Když už byla řeč o chatě, nemůžu opominout tradiční tancování na stole (pořádá se už dobrých pět let a stůl pořád statečně drží).

Jó, škola, to je velká pruda. Jako k čemu mi to všechno vůbec je...? :D Tohle byla zrovna hodina matematiky.

Na závěr ta nejpamátnější ze všech. Už se vám někdy stalo, že vám někdo do života vstoupil sice jenom krátce, ale stopu zanechal hlubokou a trvalou? Tohle byl přesně ten okamžik.:)