A jak se slaví u vás?

Co se týče průběhu Vánoc, jsem strašná konzerva. A docela chápu naše, že se po zhruba deseti letech dohadování rozhodli slavit Vánoce každý aspoň z části po svém - projevuje se to především rozdílnými stravovacími návyky.:D Chápu to proto, že dát mi někdo například do salátu cibuli, zkazí mi dobrou půlku atmosféry, a nejen tím odérem. Ale i přesto, že jsem palice tvrdá a od svých vánočních zvyků nehodlám ustoupit ani o píď, mě vždycky hrozně zajímalo, jak slaví Vánoce v jiných rodinách - už jako děti jsme si se sestřenkou každý rok při předvánočním setkání vyprávěly, jak u nás Štědrý den a přípravy na něj probíhají. Vypozorovala jsem totiž, že snad žádná rodina neslaví Vánoce stejně, všude se najde několik menších či větších rozdílů, ať už se zvycích, jídle, návštěvách a dalších věcech. Proto se tentokrát nebojte v komentářích pořádně rozepsat.:) (Mimochodem, všechny fotky v článku jsou z našich rodinných Vánoc - a kromě prvního jsou všechny ještě z 90. let, proto taky ta mizerná kvalita.)

U nás v rodině se na Vánoce vyskytuje hned několik zásad, nad kterými většina ostatních jenom kroutí hlavou. Jednou z nich je fakt, že už hezkou řádku let máme umělý stromeček. Pořizoval se kdysi dávno, když jsem byla malá, a pořizoval se proto, že tatínek nechal nákup stromku na poslední chvíli a přitáhl domů cosi, čemu se říká rohový stromek - tedy opadané koště s jednou větví, vhodné tak akorát pro postavení do kouta. Proběhly sice snahy vrátit živý stromek zpátky do domácnosti, ale byly ojedinělé a bez valného úspěchu. Já jsem s umělým stromkem naprosto spokojená - odpadá tím jeden z výdajů, větve si našteluju při zdobení tak, jak potřebuju, nedělá to bordel a nesmrdí to (už od mala mám averzi na smůlu, takže zatímco jiným stromy voní, mě se z vůně smůly dělá šoufl - nedej bože, abych si do ní sáhla).
Další kámen úrazu napříč rodinami, jak jsem zjistila ze svého pozorování, je bramborový salát. Jen málokdo ho dělá stejně, i v rámci naší rodiny existují různé verze. Já samozřejmě nedám dopustit na tu naší, tedy brambory, vejce, okurka, salám, majonéza, trochu hořčice. A úplně nejvíc mi chutná ještě trochu teplý - proto ho taky nejvíc sežeru ještě před večeří.:D (Ano, chápete správně, nenecháváme ho uležet.) Ale je pravda, že jednou jsem celkem bez výhrad zblajzla i tátovu verzi - bez vajíčka, s podušenou zeleninou a lákem z okurek. K salátu se váže taky jedna z našich veselých vánočních historek o tom, jak byl jednou táta přehnaně aktivní a v osm ráno už měl navařené dva hrnce brambor, z toho část fialových. Roznášeli jsme tehdy salát po celé vesnici - měli jsme z té nálože celkem 5 (!) vrchovatých mís salátu. A co se týče obligátní masové přílohy, naše rodina nezřízeně miluje ryby, takže kapr nesmí chybět, stejně jako rybí polévka.
Přípravy na Vánoce u nás, když jsem ještě byla malá, začínaly hned po návštěvě Mikuláše, kdy se začalo
píct první cukroví, a na to, že jsme tříčlenná rodina jenom s jedním chlapem, se ho dělávala neuvěřitelná kvanta. Dnes už děláme jen polovinu druhů a z poloviční dávky. Nejoblíbenější cukroví vůbec jsou u nás banánové kuličky, což jsou obyčejné plátky banánů mezi dvěma piškoty, napíchnuté na špejli a namočené v čokoládě. Děláme je vždycky až 23. odpoledne, zaprvé kvůli tomu, aby se přes noc dobře uležely, zadruhé proto, že udělat je dřív, do Štědrého dne by nepřežily.
Samotný Štědrý den pak slavíme tak, že se zamkneme doma a nikomu neotvíráme.:D Akorát táta jezdí odpoledne rodinnou rallye, ale jinak návštěvy přijímáme nejdříve 26. prosince. Užijeme si tak svátky daleko lépe - já a mamka máme klid a čas na přípravy slavnostní tabule, koukáme na pohádky, podarujeme naše početné domácí zvířectvo... Když je sníh, jdeme nechat vyblbnout našeho hafana na pole, ale vzhledem k

tomu, že poslední pořádně bílé Vánoce byly před deseti lety, tahle tradice poněkud slábne. Jinak žádné extra tradice se u nás nedrží - ani rozkrajování jablíčka, ani pouštění lodiček a tak dále. Maximálně si pověsíme jmelí, dodržíme půst (hlavně zásluhou maminky, já a táta se do toho až tak nehrneme), k obědu máme tím pádem houbové rizoto a k snídani vánočku... Jo a taky zapalujeme františka, jak jsem doteď jeho vůni nepřišla "na chuť", tak už je pro mě natolik spjatá s vánočním ránem, že když mi k snídani nečoudí pod nos, mám start do té pravé vánoční nálady značně horší.
To je asi vše, co mě k tomuto tématu napadá. I tak mám pocit, že je to jeden z nejdelších článků, co jsem za posledních několik týdnů vyplodila.:) Takže se těším na vaše komentáře, a kdybych se k tomu už náhodou nedostala, tak vám přeju šťastné a veselé!