středa 26. února 2014

O dětech, hudbě a o tom, jak si nakonec děti stejně vyberou samy

Dnešním zamyšlením budu reagovat na článek z musicserveru ohledně toho, jaké "hrůzy" jsou pouštěny (a možná je sami pouštíme) dětem a co z toho plyne. Kdo musicserver nečtete, tady máte odkaz: http://musicserver.cz/clanek/45647/Turbulentni-dada-mizerie/ .
Na první přečtení v tom článku není nic, s čím by se nedalo nesouhlasit. Pak jsem si ale opět vzpomněla na naší famílii:), a jak už to v takových případech tradičně bývá, uvědomila jsem si, jak je v našem případě tenhle článek mimo.
Když začnu u sebe, tak začnu tím, že moje mamka razila heslo, že děti mají poslouchat to, co chtějí a na co mají věk. Na druhou stranu jsem si ale doma mohla pouštět vlastně jenom tři kazety (Písničky z Rosy, Bambini di Praga a Není Nutno), jiné kazety s písničkami jsem prostě neměla. Pamatuju si, jak jsem hrozně záviděla sestřenici a kamarádkám, které měly spoustu kazet se Šmoulama, další díly Hodiny Zpěvu a dalších... Dádu ne, Dádu jsem upřímně nenáviděla.:) I když musím přiznat, že bylo několik písniček, které se mi od ní hodně líbily, stejně jako se mi líbilo pár písniček od Maxim Turbulenc a Michala Davida. Zkrátka i když se mě mamka zjevně snažila manévrovat tím "lepším" směrem, já si mimo domácí území vybírala podle svého - a mamka to respektovala. I když jistě musela nemálo úpět, když jsem v deseti začala zbožňovat Modern Talking a mojí první oblíbenou písničkou v pořadu Eso byla Máma. Na německém MTV, které jsme v té době naladili a u kterého jsem byla schopná prosedět půl dne, tehdy nejvíc frčelo Oops I Did It Again od Britney Spears a It's My Life od Bon Jovi, takže to samozřejmě okamžitě nejvíc frčelo i u mě. Proto mi mamka začala v tomto období kupovat kazety s Bravo Hity, Taneční Ligu, nahrávala mi vlastní výběry... A trpělivě čekala, kam se to všechno nakonec vyvine.:) Občas podnikla takové pokusy, jako když jsem jí poprosila, aby mi na jednu kazetu nahrála Path od Apocalypticy, a ona mi za to nahrála jako bonus i Tears of the Dragon od Bruce Dickinsona... Dostala za to ode mě pořádnou čočku, co mi tam má co nahrávat něco, co nechci, a hned jsem to přemazala.:)
Dneska poslouchám nejčastěji industrial, ruský metal a "měkčí" odnože metalu, a rozhodně si nemyslím, že bych u písniček Michala Davida ronila slzy dojetí nad tím, jak mi to připomíná dětství. I když je pravda, že moje hudební guilty pleasures jsou pořádné úlety.:)
Z druhého soudku, strejda, už od puberty věrný metalista, pouštěl svým dcerám už od mala pořádné metalové vypalovačky, aby si zvykaly na "dobrou a pořádnou hudbu". Takže u nich samozřejmě v pubertě na plné čáře vyhrálo... Disco.:)
A co vy, čtenáři, co se vám nejvíc líbilo za hudbu jako dětem, a plánujete svoje děti nějak hudebně "formovat"?

3 komentáře:

  1. Já jsem o tom vlastně mluvil nedávno. Když vzpomenu na to co se mi nejvíce z hudby líbilo jako dítěti, tak to asi vyhraje Těžkej Pokondr, následovaný Michaelem Jacksonem (když měl tady v Praze koncert, chtěl jsem jít dokonce před ten hotel kde byl tehdy ubytovaný, ale rodiče byli proti, nakonec se to vyřešilo tím že jsme šli večer na Vyšehrad kde to bylo hezky slyšet). Tehdy, jsem si říkal že určitě ještě zde nějaký koncert mít bude. A myslím že videoklip (no spíše film) k písni Ghosts jsem měl dlouho nahraný na kazetě. O tom co poslouchám teď jsem tu už zmiňoval, i o tom že se to asi dost liší od toho co poslouchají ostatní. Moje (mladší) sestra o mém hudebním vkusu tvrdí že je nemoderní, a dokonce jsem slyšel i takový názor že to co poslouchám já, jsou spíše písničky pro holky :))) Jestli se dají děti, nějak hudebně formovat? No, já nevím, já tak nějak automaticky doufám že si vyberou samy, a že si vyberou dobře. Samozřejmě by mě těšilo kdyby aspoň jedno dítě (nevím proč, ale rád bych měl dvě, asi kvůli tomu že i moji rodiče měli dvě.) mělo trochu podobný hudební vkus jako já. Vůbec o dětech by se toho dalo namluvit spoustu, ale to by jsme odbočily od hudby, tak si to schovám pod nějaký vhodnější článek :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já poslouchala i bratry Nedvědy. Jako malá Pavla Horňáka, první písničky o šmoulech, Roxette a nesnášela jsem Backstreet boys, protože je žraly moje ségry. Nevím proč. :D
    Jo, když začínala Britney jako hodná školačka, tak jsem vůbec nebyla schopná pochytit její jméno.
    A Bon Joviho comeback byl s Always, což dneska připomíná reklamu na vložky, ale byl to megahit.ˇ

    Řekla bych, že obecně se dětem líbí takové příšernosti jako jsou Maxim Turbulence předělávky a tak podobně. Jednu dobu u nás na dětském hřišti letěly Kanikuly, nějaká bulharská příšernost, myslím, že to nazpívala i Luštěla. Někteří z toho vyrostou. U nás frčí Lady Gaga a její Telephone, ta pitomá písnička, jak si vždycky nemůžu vzpomenout na její jméno (zpěvák M. Telo?) a beruška zpívá v refrénu ó sačo pero, ó sačo pero :D Drobek má rád Beatles, jeho nejoblíbenější je Love me do, kterou byl schopný si pouštět dokola třeba hodinu kvůli harmonice.

    A když si chtějí hodně zařádit, tak si pustí Support Lesbiens jejich Sweet little something nebo Tune da radio.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dětičky mají úžasný vkus, koukám.:D Samé písničky, které jsem taky měla nebo mám ráda...:) Já z těch, co se za mého dětství hráli v rádiu, nebo zkrátka jenom byly "modernější" nejvíc milovala Petera Nagyho - Sám s nohami na stole, a Pala Haberu - Láska, necestuj tým vlakom. A pak jsem taky byla beznadějně zamilovaná do Gila a Round and round, myslím, že ten klip musel mít nějaký vliv na to, jak jsem si později zamilovala F1...:D

      Vymazat