pátek 18. dubna 2014

Dmitry Glukhovsky: Metro 2033

Jak jsem slíbila, knížka je přečtená a já se hlásím s hodnocením.:) Už minule jsem psala, že jsem velmi zvědavá na konec, ale... No, nebudeme předbíhat.

Co mě na téhle knížce hrozně bavilo už od začátku, bylo, že si se čtenářem hrála jako kočka s myší. Něco vám řekla, aby to vzápětí vyvrátila, pak se k tomu vrátila, jako kdyby na tom snad přeci jen něco bylo, a pak, surprise surprise, ono to bylo vlastně všechno úplně jinak. Anebo se k tomu pro jistotu nevyjádřila vůbec - a čtenáři, přeber si to dle vlastního rozumu a uvážení. I proto jsem byla šíleně zvědavá, jaký bude konec, protože neznám mnoho autorů, kteří by takhle rozjetý příběh dokázali v závěrečné pointě ukočírovat. Většinou to končí pěkným kopancem do zadku (za všechny případy můžu jmenovat konkrétně Spektrum od Lukjaněnka, kde jsem po přečtení konce měla chuť mlátit hlavou do zdi). I když mi konec Metra přišel do jisté míry laciný, tak měl několik výhod - měl krátký a rychlý průběh, takže ač jsem si říkala "mno, mohlo to teda být lepší", byl napsaný tak, že jsem zároveň ve své hlavě křičela společně s hlavním hrdinou "neeeee...". Ale víc vám neprozradím, přečtěte si to sami.:)
Co se týče mínusů, měla bych celkem dva. Jeden malý, jeden velký. Co se týče toho malého - nevím, nakolik to byl čistě jenom můj dojem, ale přišlo mi, jako kdyby úvodní sekvence s krysami byla do značné míry okopírovaná z Kingovy Noční směny. Jo, byla velmi působivá a čtivá, ale tak nějak jsem celou dobu čekala, kdy se objeví alma mater. Ale v tomhle případě nehodlám Glukhovského nijak plísnit, předpokládám, že podobnost byla čistě náhodná.
Co se týče toho většího mínusu, je jím obrovský propad v tempu děje zhruba někde uprostřed knížky (tak tři stanice před příchodem do Polis). Jak mě jinak knížka celou dobu moc bavila, tak v téhle pasáži jsem se vyloženě nemohla dočkat, až jí budu mít za sebou, a přiznávám se, že už jsem pak ani nemohla dávat pořádně pozor, jak mě to nudilo. Možná v tom byl nějaký autorský záměr - aby čtenář prožil s hlavním hrdinou odevzdanost, ponížení, vypnutí mozku atd., ale na mě bohužel nezapůsobil kýženým efektem.
No a pak je tu jedna věc, za kterou patří jedno obrovské fuj vydavateli a za kterou Glukhovsky nemůže - sáhl na tuhle knížku v českém vydání vůbec korektor? Tolik chyb a překlepů, to jsem v životě neviděla...
Celkově ale můžu Metro 2033 rozhodně doporučit ke čtení s hodnocením 8/10. Glukhovsky v něm buduje velmi svérázný a promyšlený svět (pro čtenářovu orientaci je super i dvojitá mapa na začátku a konci knihy), na jednotlivé problémy a názory pohlíží velmi nezaujatě, takže čtenář sám se může rozhodnout, s čím se nakonec ztotožní, a místy zde probleskává i vynikající humor - zejména scéna se zpíváním v Kremlu mě naprosto dostala a dokonce rozesmála nahlas.:)

Žádné komentáře:

Okomentovat