Knižní tip a nemocniční antitip

Po náročnějším týdnu si teď můžu těsně před stěhováním trochu vydechnout, tak jsem se rozhodla naklepat další článek. Doporučovací i nedoporučovací. Píšu ho zejména kvůli té druhé části, první část ještě jistě rozeberu v samostatné recenzi, jen co knížku dočtu.:)

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych si přečetla Metro 2033 od Dmitryho Glukhovského (doteď trochu bojuju s tím, že autor trvá na tom, aby se jeho jméno za každých okolností psalo v anglickém přepisu... vypadá to prostě hrozně :D). Jsem lehce za polovinou, a první polovina byla rozhodně uchvacující.:) I když s postupujícím dějem už mi přijde, že to trochu začíná ztrácet dech, ale co, do Polis se konečně blížíme, a předpokládám, že tam se příběh znovu nadechne, aby opět vydechl do tmy černější než kamerunská koza. Abyste rozuměli, Metro 2033 se odehrává po jaderné katastrofě, která zničila svět, a poslední zbytky lidí přežívají v metru, jelikož autor je Rus, tak se jedná o metro moskevské. A schválně, kdo z vás má tak velkou fantazii, aby si dokázal představit, jaký může být život lidí v podzemí? A jaké strašné věci se v té hloubce můžou schovávat? Nechci se zatím pouštět do ničeho obsáhlejšího, jak jsem řekla, to přijde až v samostatné recenzi. Ale už teď si myslím, že můžu tuhle knížku vřele doporučit.:)

No a teď k tomu méně příjemnému. Pokud je někdo z vás, čtenářů, z Brna, nebo by se někdy ve svém životě v Brně ocitl, a měl zdravotní obtíže, obrovským obloukem se vyhněte chirurgii v Bohunicích. Nemám s ní moc příjemné zkušenosti ani já sama, respektive s její ambulancí, kde na mě byl ošetřující doktor příjemný jako, s prominutím, prdel, ale na to už jsem tak nějak zvyklá z pelhřimovské nemocnice, kde máme taky takového jednoho zjeva... Nedávno se ale na bohunické oddělení chirurgie dostala známá, kterou nechci kvůli anonymitě jmenovat, a ani nebudu psát, co jí bylo, omezme se jenom na to, že přišla za pět minut dvanáct s vážnými břišními problémy. Za těch pár dní, co v nemocnici strávila, si, mimo jiné, vyslechla od doktora i sestry osobní urážky motivované jejím vzhledem, a narážela na totální hluchotu ošetřujícího personálu, který si ani po třetím upozornění nebyl schopný zapamatovat, že má alergii na určité potraviny, díky té samé hluchotě nakonec musela z nemocnice na byt docestovat sama i s těžkou taškou, i když ji měla vézt sanitka, no a na závěr u ní musela zasahovat rychlá, protože myslíte si, že si někdo zapsal, že má alergii i na určitý druh léku proti bolesti? A co už byl absolutní vrchol, v nemocnici odmítli zasahujícímu lékaři sdělit, jaký lék jí dali, s odůvodněním, že "to nevědí". Takže já osobně jsem došla k závěru, že kdybych náhodou někdy musela být hospitalizovaná na chíře, dojedu si radši těch sto kilometrů domů, než abych na sebe nechala sáhnout těmihle aspiranty na vrácení diplomu.