středa 2. dubna 2014

Umělecká MHD jízda :)

Tak konečně se můžu i já pochlubit, že se mi v MHD stala nečekaná a milá událost. A rozhodla jsem se o ní podělit, protože milých příběhů není nikdy dost.:)
Měly jsme včera s kamarádkou referát do školy, ze kterého jsme byly značně nervózní, pochopitelně, protože ani jedna nemluvíme rády před velkou skupinou lidí - ostatně, kdo by to taky měl rád...:D Jely jsme se před hodinou do města najíst, a v šalině si vedle nás sedla starší paní. Původně jsem v duchu trochu prskala, proč si sedá vedle nás, když je okolo nás tolik volných míst, ale rychle jsem to pustila z hlavy a začaly jsme si s kamarádkou povídat. Vyprávěla jsem jí o tom, jak jsem byla v úterý na výstavě Dalího a jak jsem se cítila pyšně, když jsem na jedné z grafik rozkódovala náměstí sv. Marka. Načež jsme se začaly bavit o tom, jak jsme byly v Benátkách a ona začala barvitě líčit svůj výlet... Asi po deseti minutách se na nás vedle sedící paní otočila se slovy: "Slečny, nezlobte se, že vás poslouchám, ale vy studujete kunsthistorii nebo architekturu?" :) Překvapeně jsme jí odkývaly, že první možnost je správně, a paní nadšeně dodala: "Vážně? Taky jsem jí dřív studovala, ale už se tomu nevěnuju. Ale je to krásné slyšet v hromadné dopravě někoho bavit se o tak hezkých věcech." Dozvěděly jsme se, že paní je 81 let (ale rozhodně tedy nevypadala!), proto jsme se jí rozhodly i říct o našem referátu, jelikož se týkal jednoho z našich profesorů, který minulý rok oslavil 90 let, tudíž jsme předpokládaly, že by ho paní mohla znát. A nepletly jsme se, paní byla dokonce velmi překvapená, že je děda ještě tolik aktivní.:D Taky jsme pak konstatovaly, že lidi spolu dnes neumí mluvit, respektive neumí spolu promluvit mile a normálně slušně se oslovit - na toto téma zase došlo skrze to, že paní byla stále trochu překvapená, že potkala mladé holky, které jsou milé a vzdělané a v MHD místo chlapů řeší benátskou architekturu...:D Když se s námi pak loučila, popřála nám, ať referát dobře zvládneme. Takže jsme si řekly, že to jistě bylo nějaké znamení, a hned nám bylo lépe.:))

1 komentář:

  1. Hezký příběh, taková setkání jsou moc milá. Já se snažím na lidi usmívat vždycky, ale jako když mě 3x za sebou v metru někdo praští taškou a div mi neroztrhne silonky, mlátila bych ty lidi hlava nehlava :D

    OdpovědětVymazat