retro: Náchod 2008, Prima sezóna

Probírala jsem se starými fotkami (které mám ještě vypálené na CD, protože nějaké flashe tehdy nikdo nevedl, a pokud jo, to CD mělo stejně asi tak šestkrát větší paměť), a našla jsem i fotky z největšího divadelního úspěchu, který jsem v našem mini souboru zažila.:)) A to byl postup na náchodskou Prima Sezónu. Jenom ten postup, v samotném Náchodě jsme pak dostali nářez za to, že to, co jsme předvedli, bylo prvoplánové, ploché a trapné... Ale tak člověk si tohle přeci jen radši poslechne na celorepublikovém kole, než někde na okrese, co si budeme povídat.:D A proč jsem se rozhodla o tenhle zážitek a střípky z něj podělit zrovna teď? No protože se to odehrálo přesně před 6 lety.:)
Tehdy jsem měla za dveřmi osmnáctiny, byla beznadějně zamilovaná do jednoho kolegy (dnes nechápu, kam jsem dala oči a rozum, ale to už tak bývá :D), a když se na sebe tak dívám, tak se celkově nějak nepoznávám... Teda, až na tu první fotku, kde stojím u obrovského plakátu Petra Bendeho a v ruce držím F1Racing, který jsem tehdy pravidelně odebírala. Některé věci se prostě nemění.:D

 

Tu terasu, co je na následující fotce, si pamatuju hned po kempu, kde jsme byli ubytovaní, asi nejlíp ze všeho. To proto, že jsme na ní zkejsli skutečně hodně dlouho.:D Na procházku po městě jsem se připojila ke dvěma kámošům, a i když tu někde pár fotek mám, nijak extra dlouhá ani záživná procházka to nebyla... Možná bychom toho stihli víc, kdyby obsluha v téhle restauraci trochu za něco stála a my nemuseli na jídlo čekat víc jak hodinu.:)

Jak jsem už naznačila, přespávali jsme v Náchodě do rána v jednom kempu. Podotýkám, že byl začátek května, a i když byla přes den hezky, v noci byla kurevská zima... Ostatní se nevyspali z nejrozličnějších důvodů (takových, které byste u bandy čerstvě dospělých lidí čekali), já se nevyspala kvůli příšerné zimě. Naštěstí můj spolubydlící na chatce byl gentleman a půjčil mi svojí deku navíc, nenechal mě zmrznou.:)
Další fotky už jsou přímo z vystoupení a příprav na něj. Byla to hra, kterou jsme hráli asi nejčastěji, a myslím, že při troše snahy bych její scénář dala dohromady ještě teď (a pokud mě pamět neklame, mám ho dodnes dokonce někde uložený). Jmenovalo se to Sněhurka nové generace a hrála jsem Šmudlu. "Skautka nejsem, vařit už vůbec neumím, ale bordel udržuju zodpovědně."

I když můj herecký talent dosahuje úrovně průměrné české účastnice Miss, někdy mi divadlo vážně hrozně moc chybí. Ne soubor nebo ti lidi... Ale prostě to pódium. Ten super pocit, když se lidi smějí tak nahlas, až musíte na chvíli přestat hrát. Dokonce i když neukázněné děti a puberťáci občas prošpikují vystoupení svými poznámkami ("Jé, mami, to je ale ošklivej Harry Potter!"). Přebrepty a chyby, o kterých diváci neví, ale divadelníci mají pak následující dny co vyprávět. No zkrátka... Nevím, jestli už bych na ty přípravy a zkoušky měla znova nervy, ale ten výsledek je to, co se počítá nakonec.:)