I'm in charge

Na to, jak byl tento týden krátký (poctivě dodržuji prodloužený víkend :)), se toho odehrálo docela dost, jak ve škole, tak mimo ni. V pondělí jsem se byla s kamarádkou podívat na jednom tematickém večeru, který se měl odehrávat na zahradě pivovaru Starobrno, ale nakonec se z toho vyklubala víceméně soukromá akce několika známých, kterou někdo asi omylem na FB označil za veřejnou... Takže jsme se zvedly a přesunuly se na pivní slámu do Pivní Stáje (až teď jsem si uvědomila, jak to k sobě krásně pasuje :D) a odtud do Paterlordu, putiky mých prvních brněnských let, jejíž brněnská historie se už brzy uzavře, což mě upřímně mrzí, protože v tomhle lokále jsem vždycky zažila jenom ty nejlepší večery. Jelikož jsem s touto zastávkou trochu počítala, rozhodla jsem se pro tuhle příležitost trochu "vyšvihnout".:)) Bohužel se mi, jako tradičně, nepodařilo pořádně vyfotit nalíčení, tak se aspoň takhle pochválím, že modro-růžová kombinace bude asi moje nová oblíbená - a vy to nemůžete posoudit, protože nic nevidíte, a musíte mi tak věřit...:D

Bohužel i když na fotkách ten růžový pramen vypadá super a i v rámci možností přirozeně, tak jsem zkrátka nebyla schopná ho umístit tak, abych byla stoprocentně spokojená, a nakonec jsem si proto vystačila s tenčím fialovým a bílým pramínkem.

Úterý pak bylo ve znamení školy a učení, jelikož kromě vlastních povinností jsem doučovala kamarádku raně středověké umění a myslím, že mi z toho drnčela hlava mnohem víc než jí.:D Před rokem jsem se touhle dobou už začala pomalinku připravovat na státnice (respektive jsem pro to konečně začínala mít prostor), zpětně nechápu, jak jsem takovýhle a ještě větší zápřah mohla denně zvládat. Dvakrát takový obdiv pak těm, co to musí zvládat po celou dobu studia.
Nebezpečně se navíc přiblížil 30. duben, tedy deadline hned pro dva úkoly. Nějakým zázrakem se mi ten těžší z nich podařilo vyřešit už v pondělí (měli jsme najít v libovolném aukčním katalogu špatně určený nebo neurčený obraz a správně jej určit... mno, od čeho si ale aukční síně platí znalce?), a druhému pak bylo vyhrazeno úterní odpoledne, kdy jsme se spolužačkami uspořádaly už třetí sympozium (vím, že bych mohla už konečně vysvětlit, jak je to myšleno, ale to by bylo na hodně dlouhé lokte) a ze zoufalství nad tím, jak jsme duté, jsme si začaly dělat legraci z klasických děl a gest v nich použitých.

 

Dopadlo to mimochodem velmi dobře, i když skutečně na poslední chvíli. Ve středu jsem seděla dlouho do noci zoufalá u počítače (zoufalejší o to víc, že jsem značnou část svého volného času věnovala návštěvě studentského majálesu) a přemýšlela, jak to zaonačit, abych se mohla dotknout tématu, který mě zajímá, a zároveň jsem se vešla do časové osy zadané eseje. Před chvílí mi přišel mail od vyučujícího, s velmi osvíceným názorem, že zájem je důležitější než chronologie, a proto ať píšu o tom, co mě zajímá. Takže teď o prodlouženém víkendu si můžu oddechnout s pocitem dobře provedené práce a příští týden vzhůru do prvních bojů o zápočty.:)